DÍVÁLÍ

Pětidenní svátek světel.

Díválí je znám také jako svátek světel a je oslavován především hinduisty. Slaví ho však i buddhisté, džinisté a sikhové.

Je oslavou vítězství dobra nad zlem, radostí nad zoufalstvím a světla nad temnotou. A mnohými hinduisty je považován za nejdůležitější svátek v roce. Všech pět dní oslavují lidské vztahy a pouta.

AUDIO VERZE

První den: Dhanteras

Tento den je poctou Lordu Dhanvantarimu (bůh medicíny a avatar Lorda Višnua), který tento den vystoupil z moře a přinesl lidstvu ajurvédu – vědu o dlouhověkosti

Druhý den: Narakčaturdaší

Je spojen s příběhem, kde Krišna společně se svojí partnerkou Satjábhamou zabil tyrana Narkasuru. Tento den se oslavuje vzájemná spolupráce a kooperace v partnerském vztahu.

Pro Vimalanandu byla tato noc spojena s uctíváním duchů zemřelých.

Třetí den: Díválí

Je nejdůležitějším dnem těchto pětidenních oslav. Tento den je nejčastěji spojováno s králem Rámou a jeho ženou Sítou (reinkarnace Višnua a Lakšmí), kteří se po strastiplných čtrnácti letech vrátili z vyhnanství zpět do svého království v Ajódhaji (Ayodhya). A je shodný se dnem, kdy se pět bratrů Pandávů z eposu Mahabraráta ‚ z vyhnansví. Lidé byli nadmíru šťastní z návratu svých vůdců a oslavovali tento den rozsvícením lamp, výzdobou města a odpalováním ohňostrojů.

Čtvrtý den: Govardhan púdža

Je spojen s legendou, která vypráví o příběh o Lordu Krišnovi a Lordu Indrovi. Indra byl vyprovokován Krišnou a snesl déšť na město Gokul a jeho obyvatele. Krišna zvedl horu Govardhan, čímž zachránil obyvatele Gokulu. Hora Govardhan byla následně po celé věky uctívána a dodnes se tato tradice dodržuje.

Tento den se také dodržuje jako "Padwa". V Mahaáráštře se Gudi Padwa slaví jako Nový rok. V Andhra Pradéši a Karnátace je znám jako Ugadi. Tento svátek označuje začátek jarního období a symbolizuje lásku a oddanost mezi manželkou a manželem. Většina hinduistů si tento den připomíná nošením nových šatů a šperků, časem strávených se členy rodiny a také rozdáváním sladkostí a dárků.

Pátý den: Bhai Dhooj

Označuje konec svátků a je věnován silnému poutu mezi bratrem a sestrou. Svátek je spojen s příběhem bratrské lásky mezi Lordem Jamou a jeho sestrou Jamí. Po několika desetiletích odloučení se Jáma rozhodl navštívit svou sestru. Když se s ní setkal, byl dojat její vřelostí a pohostinností. Jamí mu při setkání dala na čelo tilak (dekorativní vermilion tečku (která představuje bindu) se zrníčkem rýže). Od té doby se tento den slaví tím, že bratři navštěvují svoje sestry. Ty jim přejí dlouhý život a oni svým sestrám slibují ochranu před nepříjemnými situacemi.

V Indii, svátek Díválí připadá na 15. den hinduistického měsíce Kartik, který je nejposvátnějším měsícem hinduistického lunárního kalendáře. Obvykle připadá na říjen nebo listopad. Letos jej budeme slavit od 22. do 26. října.

Jak jsme již zmínili, při Díválí se tradičně zapalují lampy. Tyto speciální lampy (diya) a jejich světlo symbolizuje štěstí a sílu čistoty. Věří se, že přítomnost světla zahání temnotu, zlé síly a nevědomost. Každý dům se důkladně uklidí a vyčistí. Otevřou se okna, aby mohla vstoupit Lakšmí. Všichni věřící si přejí, aby jim Lakšmí, požehnala bohatstvím, štěstím a prosperitou.

Další z tradic je tvorba rangoli. Je to krásný vzor vytvořený na podlaze pomocí barevné mouky z rýžového písku nebo okvětních lístků. Věří se, že přinášejí štěstí, a zároveň vítají hosty a bohyni Lakšmí.

Petardy a prskavky se zapalují v průběhu celých osla. Jejich jasné barvy a hlasité zvuky mají totiž odhánět zlé duchy.

Svíčky, tedy jejich plamen má velmi důležitý význam i symboliku. Představuje totiž agni (oheň) jako vesmírný princip. Brahmagni reprezentuje oheň vědomí. Tento vnitřní oheň je naše pravé Já, tj. Átman – vnitřní světlo a energie, která nás spojuje s celým vesmírem. Když v sobě pěstujeme filozofické přemítání a rozlišování mezi bytím a nebytím, světlem a tmou, věčným a pomíjivým, rozvíjíme buddhiho neboli vyšší inteligenci, a tím dosáhnout poznání našeho pravého Já.

Asato ma sad gamaya

Tamaso ma jyotir gamaya

Mrtyor ma amritam gamaya

(Veď nás od nebytí k bytí

Veď nás od temnoty ke světlu

Veď nás od smrti k nesmrtelnosti)

Toto známá mantra nese v sobě podstatu svátku světel o připomíná nám symbolický přechod ze tmy ke světlu jako podstatou našeho života.

Ásat (= nebytí) je to, co netrvá a v konečném důsledku je pomíjivé.

Sat je to, co je trvalé, nadčasové a neměnné.

Usilujme o to, co je trvalé a nespokojme se s tím, co je dočasné.

Tamas je temnota. Nikoli však ve vnější významu, ale naopak ve vnitřní ve smyslu. Je to nedostatek poznání našeho pravého já. Mylně se identifikujeme s fyzickým světem a tělem. Jyoti je světlo, které vnáší do našeho poznání nekonečné vědomí.

Mrityu není jen fyzická smrt, ale je to vědomí uvězněné ve smrtelnosti. Když porozumíme, že jsme pouze tímto tělem a touto myslí, které jsou pomíjivé a za několik desítek let zde nebudou. Ale že jsme tím, co oba tyto konečné aspekty přesahuje. Procítíme vnitřní plamen v nás, který je věčný. Porozumíme, že tělo a mysl nám umožňují prožít tento život, tuto fyzickou zkušenost a uvidíme za horizont dualistické mysli, kde prožijeme jednotu vědomí, která přesahuje všechny pojmy.