Paulus Yoga - Meditací k rozšíření vědomí (vědecky potvrzeno)

Meditací k rozšíření vědomí (vědecky potvrzeno)

Studie prokázala, že meditace zásadně mění fungování mozku. Díky praxi uvědomování dochází k přesunu zpracování informací do vyšších mozkových center. Díky tomu je možné nejen prožívat stav jednoty (jógy), léčit stres, ale také zabránit rozpadu buněk a degenerativním nemocem.

Prostorová topografie mozku

Metaanalýza dat ze zobrazování neuronální aktivity pomocí magnetické rezonance u pokročilých meditujících objevila reorganizaci topografie zpracování informací, v níž mozkové oblasti zapojené do uvědomování si přítomnosti vykazují zvýšenou aktivitu, zatímco egocentrické a subjekt-objektové vrstvy neuronálního zpracování informací jsou potalčeny.

Výzkumníci identifikovali neuronální souvztažnosti spojené s prožitkem jednoty - stavem, který mohou zažívat pokročilí praktikující meditace a který je často popisován jako nedvojný stav prožívání neboli stav jógy, samadhi, jednoty, singularity, extáze či rozšířeného vědomí chceteli.

V insule jsou oblasti, které silně korelují se zpracováním informací o sobě a o druhých, a tyto oblasti tvoří vrstvu, která se často označuje jako síť výchozího režimu (DMN - default mode network). Z údajů metaanalýzy vědci zjistili, že v těchto vrstvách zpracování informací dochází k výraznému posunu, takže aktivita DMN se snižuje, synchronizace DMN-CEN prochází pozitivnější konektivitou a dominantní zpracování informací se přesouvá do sítí pozornosti mozkových oblastí vyššího řádu, jako je prefrontální kůra: vede to k většímu uvědomování si přítomného okamžiku a integraci sebe sama s okolím a vnitřními pocity.

POZNÁMKA: O default mode network DMN, jak ji ovlivnit a snížit její činnost, tak abychom si mohli navodit stavy rozšířeného vědomí, učíme v INTEGRÁLNÍ CESTĚ.

Význam reorganizace prostorové topografie mozku

Ačkoli existuje široká škála meditačních metod, ústředním tématem všech metod je praxe uvědomování si, což je pěstování uvědomování si přítomného okamžiku, aby mysl přechodně nepřeskakovala k přemýšlení o minulých událostech, budoucích možnostech nebo vnitřním vyprávění, které se často zaměřuje na posuzování událostí a z toho plynoucích vnímaných důsledků pro sebe.

Empiricky se tak prokazuje, že při soustavném praktikování meditace uvědomování dochází k významné a kvantitativní změně neuronální aktivity a neuronálních souvztažností mozkových funkcí, což vede k velmi prospěšnému stavu integrovaného uvědomování s větším zapojením mozkových funkcí vyššího řádu.

Taková reorganizace topologie zpracování informací v mozku je významná pro změnu způsobu, jakým člověk vnímá svět a svůj vztah k zážitkům každodenního života, v terapeutickém kontextu se díky tomu meditace stala oblíbenou praxí (dokonce lékařsky doporučovanou) ke snížení úzkosti a stresu, protože metoda uvědomování posiluje schopnost mozku zůstat soustředěný v přítomném okamžiku, takže nedochází ke zbytečným obavám z neustálého přemítání o minulosti a možných budoucích událostech. První z nich nelze nijak změnit a druhé lze nejúčinněji zvládnout jednáním v přítomném okamžiku. Takové techniky uvědomování mají dlouhou historii chvályhodných přínosů, přičemž filozofické tradice od stoicismu po buddhismus vysvětlují, jak uvědomování, soustředění se na přítomný okamžik a zřeknutí se negativních soudů o událostech - které vznikají z nadměrného sebereferenčního kognitivního zpracování - mohou snížit utrpení a pomoci lidem dosáhnout co nejefektivnější a nejoptimálnější verze sebe sama

Perspektiva

Tato studie prokázala významnou a objektivní změnu mozkových funkcí díky meditaci, která přesouvá úrovně zpracování informací, takže zkušenost není prováděna na "autopilota", ale naopak zvýšené uvědomění v přítomném okamžiku umožňuje vysoce vědomou a efektivní činnost. Dále bychom předpokládali, že dochází k biofyzikálním změnám až po buněčné a molekulární rozlišení zpracování informací a bioenergetiky. Takže vysoce soustředěná pozornost při meditaci může vyvolat stav singularity, a nikoli pouze singularity vnímání. Je možné, že takový stav zmírňuje rozkladné interakce v molekulární dynamice buňky, takže se posilují kvantové koherentní stavy s dlouhým dosahem, což vede k většímu stupni zpracování qubitové informace a stavům podobným Boseho-Einsteinově (prostřednictvím mechanismů, jako je Frohlichova kondenzace. Zvýšení zpracování informace v tomto atomárním rozlišení spojuje těleso mnohem silněji s informační strukturou vakua, což umožňuje přístup k nelokálním informacím a energii.

POZNÁMKA: To znamená stavy rozšířeného vědomí, kdy se napojujeme na kolektivní nevědomí (C.G.Jung), akášu či univerzální pamět a vědomí.

Tyto koherentní stavy tak korelují s rozšířeným stavem vědomí, v němž nelokální zpracování informací v makromolekulárních sítích buněčného systému umožňuje mnohem větší integraci signálů ze sebe sama, z okolí i z jiných oblastí, což umožňuje prožitky neduality neboli spojení s větším vesmírem (mimo naše běžné všední zkušenosti se světem).