Je duše skrytá v nás, nebo jsme my skrytí v duši? Na to, kdo skutečně jsem za nánosy našich rolí a zkušeností, se snaží člověk přijít od nepaměti. Hledáme podstatu našeho bytí, prožívaných zkušeností, emocí a uvědomování. Pojďme se společně krátce podívat, jak na to nahlíží védská tradice a moderní analytický psychologie. Nutno říci, že C.G. Jung velmi zhusta čerpal právě z východních filozofií a přístupů pro své teorie.
Vaše skutečná identita je čisté vědomí neboli stav pozorovatele. Má různá jména jako Purusha či Átmán. Identita není v těle ani v mysli. Nejste tělo ani mysl, které jsou pouze nástroji vašeho sebevyjadřování, ale jste vědomí za nimi a mimo ně.
Vaše vlastní nejhlubší vědomí vás spojuje se všemi bytostmi a s celým vesmírem v nekonečném poli inteligence a blaženosti. Vesmír je jedinou organickou bytostí, která je jedním s vaším pravým Já.
Toto vyšší Já je Puruša (zřec/vidoucí v nitru), jež je cílem jógové praxe. Abychom mohli ukazovat cestu jiným, musíme mít kontakt s vlastním vnitřním Já a schopnost sdílet jeho přítomnost a hodnotu se vším a všemi.
Vaše pravé Já je světlo vědomí, nikoliv nějaká vnější identita nebo zkušenost založená na vzpomínkách. Jádrem vašeho cítění Já je totéž vědomí Já, který přebývá ve všech tvorech a prostupuje celou existencí jako základní vědomí Já prostupující celý vesmír.
Vaše pravé Já je stavem čisté identity, která je totožná ve všech věcech a může se ve všem prožívat.
POHLED ANALYTICKÉ PSYCHOLOGIE
Bytostné Já označuje archetyp psychické celosti a středu, nadřazený organizující princip psychického jáství. V náboženských systémech nachází analytická psychologie různé psychologické manifestace archetypu v symbolech celosti a integrace.
Analytická psychologie rozlišuje pojem vědomí od psychického jáství – ego-komplexu. Vědomé já je zakotvené ve světě vědomí, zatímco určité komponenty duševna leží mimo zorné pole vědomí, v nevědomí. Obě části dostávají vyjádření ve fenoménu psychické celosti – bytostném Já. Na něj je také vázán smysl individuality, je jejím nejčistším a nejdokonalejším ztělesněním a náleží mu atributy jedinečnosti a neopakovatelnosti. Vědomé já je subjektem vědomí, bytostné Já je subjektem celé, tedy i nevědomé psýché.
Vztah vědomí k nevědomí není statický, ale dynamický stav psychické rovnováhy. V jeho základě vždy stojí ústřední archetyp celosti. Rozsah vědomí a význam já se zvětšuje integrací a asimilací nevědomých obsahů, které jsou projikovány do vnějšího světa.
Realita musí být chráněna proti věčnému, všudypřítomnému snovému stavu. Plynoucí obtíže z inflace nevědomých obsahů se řeší posílením ctností, trpělivosti, svědomitosti, pozornosti. Naopak domýšlivost já muže být zviklána morálními porážkami.