Raději budu celistvý, než abych byl hodný

Dnešní svět oslavuje křehkost jako ctnost. Tlak společnosti nás vede k tomu, abychom byli „hodní“, přizpůsobiví, bez ostrých hran, neškodní. Abychom přijímali všechno, co se nám předkládá, bez odporu, bez konfrontace, bez vlastní síly.

Jenže skutečná ctnost není v neškodnosti. Skutečná ctnost vychází ze síly. Ne ze slabosti, ale z toho, že mám svou sílu pod kontrolou. Že si dovolím poznat všechny části sebe sama – i ty, které se nehodí do představy „hodného člověka“.

Co znamená být celistvý?

Celistvost neznamená jen přijmout to, co je na mně „hezké“. Znamená to přiznat si i svou temnou stránku – agresi, vztek, smutek, vnitřní sílu, rozhodnost, schopnost říkat „ne“.

Dnes se nám říká, že bychom se měli přizpůsobit. Že bychom neměli projevovat hněv, sílu nebo nesouhlas. Že bychom měli být vstřícní ke všemu a ke všem. Jenže když odmítneme část sebe sama, nestáváme se lepšími – stáváme se slabými.

Každý v sobě má energii, která, pokud je dobře uchopená, může vést k růstu. Agrese, pokud je vědomě řízená, není destruktivní – je to motor, který pomáhá nastavovat hranice, jít za svým, bojovat za to, co je správné. Pokud ji potlačíme, obrátí se proti nám – v podobě frustrace, pasivity, deprese.

Nebezpečný člověk, který má svou sílu pod kontrolou

Slabost není morální. Její nositel se nechává ovládat okolnostmi a nikdy nestojí skutečně na svých nohách. Ale skutečně zralý člověk je ten, kdo je nebezpečný, ale má svou sílu pod kontrolou.

Nebezpečný v tom smyslu, že není pasivní, nenechá se převálcovat, ví, kdy použít sílu a kdy ne. Člověk, který je schopen se bránit, postavit se za sebe, říct ne. Ale který to dělá vědomě, ne chaoticky.

Protože pokud člověk nemá přístup ke své síle, stává se snadno manipulovatelným. Neumí se postavit sám za sebe, neumí chránit ty, na kterých mu záleží, neumí říct „dost“.

Cílem není být bez hněvu – cílem je mít ho pod kontrolou.
Cílem není být bez agresivity – cílem je používat ji konstruktivně.
Cílem není být neškodný – cílem je být silný a vědomý.

Dnešní kultura slabosti

Dnešní svět nás tlačí k tomu, abychom potlačili svou sílu a nahradili ji pasivitou. Abychom přijímali všechno a všechny bez otázky. Abychom se stali „hodnými“, tedy snadno ovladatelnými.

Ale takhle se nevytváří silní jedinci. Takhle se vytváří generace lidí, kteří se bojí odporovat, bojí se konfliktu, bojí se vlastního hlasu.

Jenže život není bez konfliktů. Není bez těžkých momentů, kdy je třeba se postavit a říct „ne“. Pokud se nenaučíme pracovat se svou silou, vždycky budeme v pozici těch, kteří se jen přizpůsobují.

A přizpůsobení není cesta k celistvosti.

Cesta k celistvosti

Pokud chci být skutečně svobodný, nemůžu potlačovat části sebe, které se nehodí do představy „hodného člověka“. Musím je poznat, přijmout a dostat pod kontrolu.

• Musím znát svůj hněv. Ne potlačit ho, ale pochopit ho a umět ho řídit.

• Musím znát svou sílu. Ne odmítat ji, ale používat ji vědomě.

• Musím být připraven na konflikt. Ne vyhýbat se mu, ale vědět, kdy je třeba se mu postavit.

A hlavně – musím být ochoten opustit představu, že hodný = dobrý. Protože skutečně dobrý člověk není ten, kdo nikdy neudělá problém. Skutečně dobrý člověk je ten, kdo zná svou sílu a ví, jak ji použít správně.

Proto raději budu celistvý, než abych byl „hodný“. Protože celistvost znamená svobodu. A svoboda začíná tam, kde přestanu popírat to, kým skutečně jsem.