Jóga nevznikla ve vakuu, ale v dialogu s komplexním ekosystémem indických duchovních tradic mezi 1500 př. n. l. a 1500 n. l. Tento článek mapuje pět hlavních proudů, které formovaly jógovou praxi a filozofii: védskou ortodoxii (Védy, upaniṣady, šest darśan), heterodoxní tradice (buddhismus, džinismus, materialismus), purāṇickou literaturu (bhakti hnutí), tantrickou revoluci (transformace přístupu k tělu a energii) a vznik haṭha-yogy. Každá tradice přispěla specifickými koncepty a metodami. Buddha transformoval meditační techniky, džinismus zdůraznil ahiṃsu, tantra legitimizovala tělo jako nástroj osvobození, bhakti demokratizovala duchovnost. Pochopení tohoto kontextu je klíčové pro rozlišení mezi různými jógovými školami a jejich cíli.