Vegetariánství a duchovní cesta: co říká tradice

Ve zkratce

• Klasická jóga a upanišady staví vegetariánskou stravu jako základ očisty, protože podle nich tvoří nejjemnější esence potravy samotnou naši mysl a maso nese kvality tíhy a neklidu.

• Tantra tento postoj obrací, protože vychází z toho, že celý svět je projevenou energií, a tak nezáleží na tom, co jím, ale s jakým vědomím to dělám.

• Obě tradice se ale shodnou v jednom varování. Přehnaná čistota v jídle snadno plodí duchovní pýchu, jemnější formu ega.

• Ájurvéda hodnotí stravu podle místa, času a typu člověka, takže žádné pravidlo neplatí pro všechny stejně a nikdo není méně duchovní kvůli tomu, kde se narodil.

• Skutečnou otázkou není složení jídelníčku, ale to, jestli změna přichází zevnitř, z vlastního cítění, nebo zvenčí, jako splněný příkaz. Jen to první je skutečná praxe. To druhé je jen vnější napodobování.

Pokud raději posloucháte než čtete

Základní pojmy

Ahimsá — nenásilí. První a podle klasické jógy nejdůležitější etický princip, vztažený na všechny cítící bytosti.

Guny — tři kvality, ze kterých je utkaná hmota i mysl. Sattva (jasnost, průhlednost, klid), radžas (neklid, vášeň, pohyb) a tamas (tíha, setrvačnost, temnota).

Sáttvická strava — lehká, čerstvá strava, která podle tradice podporuje jasnost mysli a klid potřebný pro praxi.

Panča makara — takzvaných pět M, krajní rituální praxe levoruké tantry, která záměrně používá to, co ortodoxní tradice zakázala. Uvádím ji zde jen jako kontext k pochopení tantrického postoje, ne jako návod k praxi.

Nirdvandva — stav mimo dvojice protikladů, mimo dělení na čisté a nečisté, dobré a špatné. Jeden z cílů indické cesty.

Co na vegetariánství říká klasická jóga

Když se na otázku podíváme prizmatem klasické jógy a védských textů, dostaneme odpověď téměř striktní. Vegetariánství tu stojí jako základní kámen očisty a opírá se o dva pilíře.

První je představa, že strava tvoří mysl. Čhándógja upanišad říká, že potrava, kterou přijmeme, se dělí na tři části. Nejhrubší se stane odpadem. Střední buduje tělo. A ta nejjemnější esence stoupá vzhůru a utváří naši mysl. Nejde tedy jen o tělo. Podle tohoto pohledu z jídla stavíme i samotnou látku svého vědomí. Kdo přijímá stravu hrubou a spojenou s utrpením, staví si z ní neklidnou a otupělou mysl.

Druhým pilířem jsou guny a princip ahimsá. Klasická jóga usiluje o sattvu, tedy o jasnost a klid. Maso je naopak tradičně řazeno k tamasu, tíze a setrvačnosti, a k radžasu, neklidu a vášni. A protože je jeho získání nevyhnutelně spojené se zabíjením, porušuje pojídání masa první jógový princip, nenásilí vůči cítícím bytostem.

Nejpřísnější je tradice během intenzivních praxí. Při probouzení energie doporučuje lehkou, snadno stravitelnou stravu, protože nervový systém prochází velkou zátěží a těžké jídlo by ho zbytečně přetěžovalo. Potud klasická jóga. Je jasná, čistá a pro mnoho lidí těžko zpochybnitelná. A teď přijde obrat.

Tantrický obrat: záleží na vědomí, ne na pokrmu

Tantra ten puritánský přístup obrací, a tady začíná to zajímavé. Tantra neučí, že svět je iluze, ze které máme utéct. Učí, že svět je projevenou energií, šakti. A pokud je vše projevem téhož, pak neexistuje nic, co by bylo samo o sobě nečisté.

V krajním rituálu panča makara, pěti M, levoruká tantra záměrně používá to, co ortodoxní tradice zakázala, mezi jiným i maso. Připomínám, že to uvádím jako kontext, ne jako doporučení. Smyslem totiž nikdy nebyl požitek. Smyslem bylo rozbít mysl, která pořád rozděluje věci na čisté a nečisté, dobré a špatné.

A tady se dostáváme k psychologickému jádru celé věci. Ortodoxní jogín si totiž snadno vypěstuje duchovní pýchu, ego, které stojí na tom, že jsem čistý, protože jím jen zeleninu, a štítím se všeho ostatního. To, co vypadá jako čistota, se přitom nepozorovaně promění v jemnější, rafinovanější ego. V identitu postavenou na tom, čím nejsem. Tantra proto přesouvá těžiště z toho, co jím, na vědomí, se kterým u jídla jsem.

Maso jen pro chuť je prohřešek i v tantře

Ať to ale nezní jako povolení dělat si, co chci. To je totiž časté moderní nepochopení. I tantra má tvrdou hranici.

Kularnava Tantra varuje s ironií. Kdyby pouhé jedení masa vedlo k vysokému duchovnímu stavu, dosáhli by ho všichni masožravci na světě, šelmy i zvířata. Jíst maso jen pro ukojení chuti je podle tantry prohřešek. A kdo to dělá a ospravedlňuje to tantrou, je podle textů pokrytec.

Tantra jde ale ještě dál. Pro zralého člověka říká, že fyzické maso vůbec nepotřebuje. Jeho masem je vnitřní ticho, jeho rybou je ovládnutý dech. Jeden ezoterický výklad to říká přesně. Zvíře, které je třeba zabít, je samotná představa dobra a zla, zvíře duality. A pohlcení té iluze je tím skutečným jedením masa. Vidíte, jak se celá otázka přesouvá od jídla dovnitř? Vnější rituál byl vždycky jen berlička, kterou se má přerůst. Cílem nikdy nebylo maso. Cílem bylo rozpustit mysl, která krájí svět na čisté a nečisté.

Jak čtu tři guny na cestě poznání

Tady chci vsunout něco, co používám ve vlastním vedení, protože to celou otázku stravy posadí do širšího rámce. Tři guny nečtu jen jako kvality jídla. Čtu je jako roviny rozlišování a otevřenosti mysli.

Tamas je na této úrovni slepá víra a uzavřenost. Člověk je přesvědčený, že vidí věci jasně, má systém, kterému věří, a je neprostupný pro pochybnost. Ať je ten systém politický, filozofický, nebo duchovní. Nejde o hloupost, ale o mentální škatulky a o závislost na autoritách.

Radžas vypadá jako inteligence. Projevuje se rychlostí, analýzou, brilantní argumentací a schopností vyhrát diskusi. Chybí mu ale zakotvení a nadhled. A stejný nástroj, kterým se člověk orientoval ve vnějším světě, teď obrací dovnitř a sbírá jím duchovní techniky a měří, kdo je lepší vegetarián, kdo drží čistší stravu a kdo je dál. To je radžas přestrojený za duchovní pokrok.

Sattva je na této rovině vzácná. Je to schopnost vidět věci, a hlavně sám sebe, takové, jaké jsou, bez přikrašlování. Znamená to vidět i svého vnitřního provokatéra a kritika, své chyby, temné věci a místa bez kontroly, a dokázat s tím žít a v klidu jimi procházet. A tady se to spojuje se stravou. Vegetariánství vedené radžasem nebo tamasem je pokrok jen naoko. Buduje pýchu, nebo dogma. Teprve sáttvický vztah ke stravě, ten, který vidí i vlastní potřebu být čistý a nedělá z ní zbraň proti druhým, je skutečnou očistou. A na to žádný salát sám o sobě nestačí.

Eskymáci, Tibeťané a past duchovní pýchy

Tady se vrací praktická námitka, kterou položil i tazatel pod videem. Co lidé v Himálaji nebo daleko na severu, kteří prakticky nemají jinou možnost než jíst maso? Jsou snad méně duchovní?

Odsuzovat někoho za jeho stravu má smysl jedině tehdy, má-li dotyčný možnost volby. Tibeťané na náhorní plošině nebo lidé daleko na severu by bez masa nepřežili, a přitom u nich najdeme hlubokou úctu i hloubku vědomí. Beru to jen jako ilustraci, ne jako tvrzení o tom, kdo je nebo není duchovní. Ukazuje to ale jednu věc jasně. Rozhoduje spíš kvalita a vztah k tomu, co jím, než dogmatický zákaz.

Platí to i obráceně. Lidé v chudých částech světa často nejedí maso prostě proto, že si ho nemohou dovolit, což z nich automaticky nedělá morálnější bytosti. Mít možnost vybrat si je výsada, ne samozřejmost. A z výsady se špatně staví morální převaha nad druhými.

Co k tomu říká ájurvéda

Ájurvéda je v této otázce nečekaně praktická. Chápe, že pravidla se musí přizpůsobit místu, času a typu člověka. Klasická jógová strava, tedy mléko, rýže, ghí a zelenina, byla sestavena pro podmínky Indie. Přenášet ji beze změny všude je nesmysl. Adept v horkém kraji a adept v mrazivých horách nemohou praktikovat stejně, a stejně tak nemohou jíst stejně.

Chci to ale říct opatrně, protože strava je citlivá věc a nejsem od toho, abych někomu předepisoval jídelníček. Ájurvéda hodnotí potraviny podle jejich vlastností a maso řadí k těm, které tělo staví a zahřívají. Pro člověka v chladu, ve vyčerpání nebo v těžké námaze může být proto cenné. Zároveň ovšem i ájurvédské texty podotýkají, že výlučně masitá strava není pro člověka dlouhodobě ideálním stavem, protože člověk od přírody není čistý masožravec. Je to dospělý postoj. Bez zdravého těla není duchovní cesta možná, a tělo se musí nejdřív přizpůsobit svému prostředí, aby přežilo.

Změna, která přichází zevnitř

Dostávám se k tomu, co k celé otázce považuji za nejdůležitější. Když se mě jednou účastnice kurzu ptala, jestli má kvůli praxi omezit maso, neodpověděl jsem dogmatem. Řekl jsem jí to, co říkám pořád. Změna má přijít zevnitř, z vlastního cítění těla a mysli, ne proto, že to někdo nakázal. Potom je to přirozené a je to v pořádku.

Sám jsem tři roky maso nejedl a pak se k němu vrátil. A právě z toho vím, o čem mluvím. Nejde o to uložit si pravidlo a držet ho zaťatými zuby. Jde o to zkusit, pozorovat sebe, a nechat chuť odejít přirozeně, pokud odejde. U mě na čas odešla a pak se vrátila, a obojí bylo v pořádku, protože obojí vycházelo z pozorování, ne z příkazu.

Tohle je jemný, ale zásadní rozdíl. Když někdo přijme vegetariánství jako pravidlo zvenčí, aniž by k němu dozrál zevnitř, obvykle jen potlačuje. A potlačená chuť nikam nezmizí, jen se schová a čeká. Skutečná změna nevzniká přemožením sebe sama. Vzniká tím, že se něco uvnitř posune a vnější chování to jen následuje. Tohle platí o stravě stejně jako o celé praxi. Nemá to být úkol a nátlak, ale něco, z čeho člověk cítí přínos. Hranice se překračují o krůček, s lehkostí.

Proč je otázka „mám jíst maso?" položená špatně

Teď se dostáváme k jádru, kvůli kterému jsem celý text psal. Redukovat duchovní život na to, co mám na talíři, odděluje spiritualitu od života. Skutečná celistvost znamená, že se nemůžu odříznout od žádné části sebe ani od světa kolem sebe. A pokud úzkostlivě řeším složení jídelníčku, ale přitom lhostejně přehlížím, jak se chovám k druhým, jak nakupuji a jak se hádám s blízkými, moje jóga je jen egoistická iluze, která se navlékla do ušlechtilých slov.

Právě sem míří i pohled, který přichází z úplně jiné strany, z jungiánské hlubinné psychologie. A protože propojení védské tradice s hlubinnou psychologií je to, čemu se s Kristýnou věnujeme, dovolím si tuto polohu přeložit.

Pro Junga je cesta k celistvosti, individuace, procesem začleňování odštěpených částí duše, stínu, animy a anima, zpět do vědomí. Jestli u toho jíte maso, nebo mrkev, vaši schopnost postavit se vlastním vnitřním démonům to nijak neřeší. Pokud se člověk upne na vegetariánství s přesvědčením, že ho to činí duchovnějším a morálnějším, buduje tím personu, egoickou masku. „Jsem čistý, protože nejím zvířata." A to je dokonalá past pro stín. Veškerá agresivita a temnota, kterou člověk popřel ve svém jídle, nezmizí. Přesune se do nevědomí a začne se hlásit jinde. V neústupném dogmatismu, v pocitu mravní nadřazenosti, v pasivní agresi vůči okolí, v neurotické úzkosti. A všimněte si, že v tomto bodě se Jung shoduje s varováním klasických tantrických mistrů. Obě tradice, každá svým jazykem, říkají totéž.

Nejhlubší rozdíl je ale v postoji k přírodě. Klasická askeze vyřazuje maso mimo jiné proto, že chce uniknout z pout přírody a hmoty. Jung tudy nešel. Ve svých vzpomínkách, když popisuje cestu do Indie a to, jak Východ pracuje s otázkou zla, píše: „Cílem Inda není morální dokonalost, ale stav nirdvandva. Přeje si osvobodit se od přírody; v souladu s tímto cílem hledá v meditaci stav bezobraznosti a prázdnoty." Jung sám ale toužil po opaku. Nechtěl se od přírody, od lidí ani od sebe sama osvobozovat, protože v tom všem viděl zázrak, ne vězení. A příroda je na biologické úrovni bez lítosti postavená na potravním řetězci, kde jeden život vyhasíná, aby dal energii druhému. Celistvost tu pak neznamená očistit si jídelníček, ale přestat svět křečovitě dělit na svaté a hříšné a naučit se existovat jako jeho plná součást, byť je někdy krutá.

A to je odpověď na původní otázku. Vegetariánství hraje na cestě poznání skutečnou roli jako prostředek k pročištění nástroje, tedy těla a mysli. Pro mnoho praktikujících je to vhodná a vlídná volba. Ale je to nástroj, ne trofej. A adept nakonec musí překonat i lpění na vlastní čistotě, protože i z čistoty se dá udělat klec.

Kurz Práce se stínem

Duchovní pýcha, o které je v tomto textu řeč, je učebnicová ukázka stínu. Část sebe, kterou nechci vidět, se schová za něco, co vypadá ušlechtile, v tomto případě za dokonalou stravu. Tomu, jak rozpoznat vlastní stín a pracovat s ním, se podrobně věnuji v kurzu Práce se stínem. Najdete ho na paulus.yoga/stin.

Časté otázky

Musím být vegetarián, abych mohl praktikovat jógu nebo meditaci? Ne. Tradice doporučuje lehčí, sáttvickou stravu jako podporu praxe, zvlášť na začátku a při intenzivních technikách, ale nedělá z vegetariánství podmínku. Rozhoduje vědomí a vztah ke stravě, ne dogmatický zákaz. A hlavně, změna má přijít zevnitř, ne z příkazu.

Je člověk, který jí maso, méně duchovní? Ne. Záleží na možnosti volby a na vztahu k tomu, co jím. Lidé, kteří žijí v podmínkách, kde maso znamená přežití, mají často hlubokou úctu i hloubku vědomí. Problém nevzniká tam, kde člověk jí z nutnosti, ale tam, kde v blahobytu jí z lhostejnosti.

Proč tantra používá maso, když ho jiné tradice zakazují? Levoruká tantra používá tabuizované látky, aby rozbila dualistickou mysl, která dělí svět na čisté a nečisté. Nejde o požitek ani o návod k běžné praxi. PAULUS učí bezpečnou pravorukou cestu a uvádím to jen jako kontext.

Co na maso říká ájurvéda? Ájurvéda hodnotí stravu podle místa, času a typu člověka. Maso řadí k potravinám, které tělo staví a zahřívají, a v náročných podmínkách může být cenné. Výlučně masitá strava ale podle ní není pro člověka dlouhodobě ideální. Žádné pravidlo neplatí pro všechny stejně a rozhodnutí o stravě patří vždy člověku, u zdravotních potíží ve spolupráci s lékařem.

Znamená vegetariánství automaticky vyšší duchovní úroveň? Ne. Kularnava Tantra to říká s ironií. Kdyby stačilo nejíst maso, byla by zvířata pasoucí se na louce osvícená. Strava je nástroj, ne měřítko pokročilosti.

Jak poznám, jestli mám z vegetariánství skutečný přínos, nebo si jen buduji pýchu? Podle toho, odkud změna přišla. Pokud vychází z vlastního cítění těla a chuť odešla přirozeně, je to v pořádku. Pokud jste pravidlo přijal jen zvenčí a držíte ho zaťatými zuby, obvykle jen potlačujete, a potlačená chuť nikam nezmizí. Dobrým znamením je, že se přestanete srovnávat s druhými.

Jak se na vegetariánství dívá hlubinná psychologie? Pro individuaci, jungiánskou cestu k celistvosti, nemá složení jídelníčku prakticky žádnou váhu. Jung by naopak varoval, že identita postavená na „jsem čistý, protože nejím zvířata" buduje personu a schovává stín. Skutečným úkolem je začlenit vlastní hněv a pudovost, ne očistit jídelníček.

Zdroje a reference

• Čhándógja upanišad — nauka o trojím dělení potravy a o jemné esenci, která tvoří mysl

• Kularnava Tantra — varování před jedením masa kvůli chuti

• Bhagavadgíta — ideál jednání ve světě bez sobeckého lpění na výsledku

• C. G. Jung, Vzpomínky, sny, myšlenky (Memories, Dreams, Reflections) — individuace, persona a stín; citovaná pasáž o odlišnosti indické a západní cesty z kapitoly o cestě do Indie

• Georg Feuerstein — integrální pojetí jógy a cesty celistvosti

• Klasické texty hatha jógy a ájurvédy k gunám, ahimsá a sáttvické stravě

Závěr

Začali jsme zdánlivě jednoduchou otázkou. Mám na cestě poznání jíst maso? A skončili jsme někde jinde, než kde většina diskusí o stravě končívá.

Klasická jóga říká ano, vegetariánství, protože strava tvoří mysl a nenásilí je první princip. Tantra dodává, že nejde o pokrm, ale o vědomí, se kterým jím, a varuje, že čistota se snadno zvrhne v pýchu. Ájurvéda připomíná, že žádné pravidlo neplatí pro všechny stejně. A nad tím vším stojí jedna věc, kterou jsem chtěl tímto textem předat. Nejde o to, co si nasadíte jako pravidlo, ale jestli změna přišla zevnitř, nebo zvenčí. Jen to první je skutečná praxe. To druhé je jen vnější napodobování postavené na potlačování.

Vegetariánství z vás samo o sobě osvíceného člověka neudělá. Banánovník také nejí maso, a není proto duchovnější než lev. Ale poctivý, vědomý vztah ke stravě je dobrý začátek, pokud zůstane začátkem a nestane se cílem, kterým se měříte proti druhým.

Otázka tedy nakonec nezní, co máte na talíři. Zní, s jakým vědomím u toho talíře sedíte, jestli vaše rozhodnutí vyrostlo zevnitř, a jestli vám zbylo dost pozornosti i na všechno ostatní. Na lidi kolem vás, na svět, který spotřebováváte, a na ty části sebe, které se za dokonalou stravou tak rády schovají.