Jedno slovo, několik různých významů a tradic
Když dnes někdo řekne „krija jóga“, není ještě vůbec jasné, o čem mluví.
U Pataňdžaliho označuje krija jóga trojici základních disciplín. V hathajóze se slovem krija označují především očistné postupy. V některých tantrických tradicích jde o propracované vnitřní praxe pracující s dechem, pozorností, mudrami a bandhami. A v linii Lahiri Mahášaji a Paramahansy Jógánandy označuje Krija jóga vlastní iniciační systém.
Stejné slovo tedy v různých částech jógové tradice znamená různé věci.
Na této stránce se pokusím jednotlivé významy oddělit. Ne proto, abych rozhodoval, který z nich je „pravý“, ale aby bylo zřejmé, odkud který přichází, k čemu slouží a proč není dobré je zaměňovat.
Největší prostor věnuji tantrické krija józe v podobě, kterou systematizovala Bihar School of Yoga, protože právě v ní se setkává práce s tělem, dechem, pozorností a meditací v jednom souvislém systému.
Slovo krija vychází ze sanskrtského kořene kṛ, tedy dělat, konat nebo působit. Samo o sobě neoznačuje jednu konkrétní jógovou metodu.
Pataňdžali používá výraz krija jóga pro tapas, svádhjáju a íšvarapranidhánu. Cílem je oslabení kléš a příprava mysli na samádhi.
V hathajógových textech se slovem krija často označují očistné postupy, které pozdější tradice běžně řadí mezi šatkarmy.
V tantrických systémech může krija označovat složenou praxi, která propojuje dech, mudry, bandhy, mantru a přesně vedenou pozornost.
Bihar School of Yoga zachovala rozsáhlý systém krijí. Ve výuce Satjánandy se pracuje s řetězcem dvaceti hlavních krijí směřujících od pratjáháry přes dháranu k dhjáně.
Krija jóga linie Lahiri Mahášaji a Jógánandy je samostatná iniciační tradice. Nelze ji jednoduše ztotožnit se systémem Bihar School.
Pokročilé krijové praxe nejsou jen souborem technik. V tradičním pojetí předpokládají předchozí přípravu, vedení a schopnost rozlišit, pro koho je daná praxe vhodná.
Co znamená slovo krija
Proč krija jóga neoznačuje jednu nauku
Pataňdžaliho krija jóga
Krija v hathajóze
Tantrická krija jóga
Od rituálu k vnitřnímu pohybu pozornosti
Bihar School a systém dvaceti krijí
Krija jóga Lahiri Mahášaji a Paramahansy Jógánandy
Krija jako rituální jednání
S čím tantrická krija pracuje
Proč technice předchází příprava
Pro koho pokročilé krije nejsou vhodné
Proč tradiční systémy zdůrazňují vedení
Krija a současný jazyk těla
Krija jóga a Šrí Vidjá
Proč o krija józe píšu
Krija je část většího obrazu
Časté otázky
Slovo krija vychází ze sanskrtského slovesného kořene kṛ, který znamená dělat, konat, působit nebo tvořit.
Je to široké slovo. Podle kontextu může označovat činnost, rituální úkon, očistný postup, určitou jógovou techniku nebo celý sled vnitřních úkonů.
Právě tady začíná většina pozdějších nedorozumění. Krija totiž původně není vlastní jméno jediné metody.
Podobně jako slovo „meditace“ může v různých tradicích označovat zcela odlišné postupy, také krija získává svůj přesný význam teprve podle textu, školy a linie, ve které se používá.
Proto je při setkání s pojmem krija jóga užitečnější nejprve položit otázku „v jaké tradici?“ než okamžitě hledat jednu definici.
Pod jedním pojmem se v historii jógy objevuje několik různých použití.
Tyto významy mají společné slovo a někdy i některé technické prvky. To ale ještě neznamená, že tvoří jeden historický systém.
Jóga nikdy nebyla jedinou homogenní naukou. Je to velká rodina tradic, které se v průběhu staletí vzájemně ovlivňovaly, přebíraly pojmy a někdy jim dávaly nový obsah.
Krija je toho dobrým příkladem.
Jedno z nejstarších systematických použití výrazu krija jóga najdeme hned na začátku druhé kapitoly Jógasútry.
Pataňdžali říká:
tapaḥ svādhyāyeśvara praṇidhānāni kriyā yogaḥ
Krija jógu zde tvoří tři prvky.
Tapas je disciplína a schopnost vědomě snášet tření, které praxe přináší. Doslovně souvisí s žárem. Nejde však nutně o sebetrýznění nebo extrémní askezi.
Svádhjája zahrnuje studium, obrácení pozornosti k sobě a v tradičním prostředí také recitaci posvátných textů a manter.
Íšvarapranidhána znamená odevzdání Íšvarovi a postupné oslabování představy, že osobní ego je jediným původcem a vlastníkem všeho jednání.
Hned následující sútra vysvětluje účel této praxe. Krija jóga má podporovat samádhi a oslabovat kléše, tedy základní mechanismy, které podle Pataňdžaliho udržují lidské utrpení.
To je důležité, protože Pataňdžaliho krija jóga není energetická sestava ani práce s čakrami. Je to přípravná disciplína mysli a života.
Když tedy někdo použije Jógasútru jako přímý historický doklad pro pozdější tantrickou krija jógu, spojuje dvě věci, které je přesnější nejprve odlišit.
V hathajógovém prostředí se slovo krija často používá pro konkrétní očistný úkon.
Patří sem například néti, nauli, dhauti nebo další postupy, které pozdější tradice sdružují pod označením šatkarma, tedy šest druhů očisty.
Jejich smyslem není meditace sama o sobě. Připravují tělo a dechový systém na jemnější praxi.
Právě zde lze dobře vidět jeden z hlavních principů tradiční jógy. Pokročilejší technika nezačíná tím, že člověk přidá větší intenzitu. Začíná tím, že vytvoří podmínky, ve kterých ji tělo a mysl dokážou nést.
Stejný princip se později vrací i u tantrické krija jógy.
V tantrických a kundaliní systémech získává krija další význam.
Už nejde jen o jeden očistný úkon. Krija může být přesně sestavená vnitřní praxe, ve které se propojuje poloha těla, dech, mudra, bandha, mantra, koncentrace a pohyb pozornosti.
Její logika je zajímavá především tím, jak zachází s myslí.
Řada koncentračních technik staví praktikujícího před úkol udržet pozornost na jediném bodě. Když je však mysl silně neklidná, samotná snaha ji zastavit se může stát dalším zdrojem napětí.
V Satjánandově podání jde krija jinou cestou.
Mysli nedá prázdný prostor, ve kterém má přestat myslet. Dá jí přesnou činnost. Pozornost se pohybuje po určené dráze, sleduje dech, určité body v těle, zvuk nebo mantru. Pohyb mysli tedy není od začátku považován za nepřítele. Je využit jako součást praxe.
Postupně se může stát něco paradoxního. Čím přesněji má pozornost co dělat, tím méně prostoru zbývá pro nahodilé přeskakování mezi jednotlivými obsahy.
Ticho pak nemusí vzniknout jako vítězství nad myslí. Může vzniknout jako důsledek toho, že se její pohyb uspořádal.
Odtud pokračuje příběhová stránka.
Odborně se dá tento princip popsat pomocí pojmů pratjáhára, dháraná, prána nebo rotace pozornosti. Zevnitř ale vypadá mnohem prostěji: Co když není problém v tom, že se mysl hýbe, ale v našem neustálém boji s jejím pohybem?
Jedním z důležitých tantrických principů je njása.
Slovo znamená položit, umístit nebo vložit. V tradičním rituálu se při njáse dotýkají určitá místa těla a spojují se s mantrou, božstvem nebo konkrétní kvalitou vědomí.
Tělo zde není překážkou duchovní praxe. Stává se jejím místem.
V některých pozdějších jógových systémech se stejný základní princip zvnitřňuje. Fyzický dotek může ustoupit mentálnímu pohybu pozornosti. Praktikující přesouvá vědomí mezi konkrétními body těla nebo po určité vnitřní dráze.
Podobný princip najdeme také v Satjánandově jóga nidře.
Není proto nutné tvrdit, že všechny tyto techniky jsou totožné nebo že jedna přímo vznikla z druhé. Důležitější je společný princip: pozornost není pouze pasivním pozorovatelem těla. Sama se stává nástrojem praxe.
Nejucelenější moderní popis tantrické krija jógy najdeme v díle Svámího Satjánandy Sarasvatího a Bihar School of Yoga.
V tomto systému není krija samostatná technika vytržená z kontextu. Jednotlivé praxe tvoří sled, ve kterém má každá své místo a připravuje podmínky pro další.
Satjánandova výuka pracuje se souborem dvaceti hlavních krijí. Jejich posloupnost zároveň ukazuje vnitřní architekturu celého systému.
Prvních devět krijí směřuje především ke stažení a uspořádání pozornosti.
Patří sem například viparíta karaní mudra, čakra anusandhána, náda sančálana, pavan sančálana, šabda sančálana, mahá mudra nebo mandúkí mudra.
Nejde ještě o meditaci v běžném smyslu. Praktikující dostává velké množství přesně vedené vnitřní činnosti.
Další skupina pracuje s výraznějším soustředěním pozornosti.
V tradičním popisu se zde objevuje například čakra bhédan, sušumná daršana, prána áhuti, utthán nebo svarúpa daršana.
Jazyk těchto praktik je jazykem tantrické jemnohmotné anatomie, tedy čaker, prány, nádí a sušumny.
Poslední stupeň se označuje jako dhjána.
Tím se dostáváme k podstatnému rozdílu mezi technikou a stavem. Dhjánu nelze vytvořit silou vůle stejným způsobem jako fyzickou polohu nebo dechový vzorec. Předcházející techniky mají vytvářet podmínky, ve kterých může meditativní stav nastat.
To je možná podstatnější než seznam všech dvaceti krijí.
Celý systém totiž říká: meditace není první krok. Je výsledkem řady předchozích podmínek.
Pro orientaci uvádím pouze jejich názvy, nikoli návod k provedení.
Pratjáhára, krije 1 až 9
Viparíta karaní mudra
Čakra anusandhána
Náda sančálana
Pavan sančálana
Šabda sančálana
Mahá mudra
Mahá bhéda mudra
Mandúkí mudra
Tádan krija
Dháraná, krije 10 až 19
Naumukhí mudra
Šakti čáliní
Šámbhaví
Amrit pán
Čakra bhédan
Sušumná daršana
Prána áhuti
Utthán
Svarúpa daršana
Linga sančálana
Dhjána
Dhjána
Tento seznam je užitečný jako orientace ve struktuře systému. Není míněn jako návod k domácímu sestavení praxe.
Když se na Západě řekne Krija jóga, mnoho lidí si vybaví především Paramahansu Jógánandu a jeho knihu Životopis jogína.
Jde o jinou větev, než je systém Bihar School.
Podle tradice předal Babádží krija jógu Lahirimu Mahášajovi. Přes Šrí Juktéšvara a Jógánandu se tato linie později výrazně rozšířila mimo Indii.
Také zde hraje významnou roli dech a práce podél páteře. Z podobnosti některých prvků však nelze vyvozovat, že obě tradice používají stejnou metodiku nebo že lze techniky mezi nimi libovolně kombinovat.
Právě zde je nejlépe vidět, proč je označení „krija jóga“ samo o sobě nedostatečné.
Když někdo říká, že praktikuje krija jógu, další otázka by měla znít: V jaké linii a podle jakého systému?
Ještě jiným způsobem se slovo krija objevuje v prostředí bhakti a rituální praxe.
V Uddhava Gítě, která je součástí jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, se krija pojí s rituálním uctíváním. Patří sem práce s obrazem božstva, obětiny, mantra a další formy vědomě prováděného rituálu.
Tady už nejsme ani u Pataňdžaliho trojice disciplín, ani u kundaliní praxe.
A právě proto bych tyto podoby nenazýval čtyřmi školami jedné Krija jógy. Přesnější je říct, že jeden starý pojem žije v několika různých jógových a rituálních prostředích.
Tantrická krija jóga v pojetí Bihar School skládá několik již známých jógových nástrojů do přesně vedeného celku.
Tělesná poloha vytváří stabilní základ. U některých krijí sama poloha ovlivňuje dech, tlak v těle a směr pozornosti.
Proto zde ásana není gymnastickým doplňkem meditace. Je součástí její přípravy.
Dech propojuje fyzické tělo s pozorností. V krijích se výrazně používá například uddžájí a různé formy zádrží dechu.
Mudry propojují polohu těla, smysly, dech a pozornost do jednoho gesta.
Patří sem například šámbhaví mudra, khéčarí mudra nebo další postupy známé z hathajógové a tantrické tradice.
Múla bandha, uddíjána bandha a džálandhara bandha pracují s tlakem, dechem a tradičně také se směrováním prány.
Zvuk může fungovat jako další nosič pozornosti. V iniciačních tradicích má mantra navíc jiný status než libovolně zvolená meditační pomůcka.
To je možná nejcharakterističtější prvek celého systému.
Pozornost se neponechává náhodě. Dostává přesnou dráhu, pořadí a rytmus.
Tělo, dech, zvuk a mysl tak nepůsobí jako čtyři oddělené věci. Na určitou dobu se stávají jednou činností.
Na současném trhu duchovních technik jsme si zvykli vybírat praxi podle toho, jakého výsledku chceme dosáhnout.
Tradiční otázka ale často zní opačně: Je tento člověk na tuto praxi připravený?
V systému Bihar School předchází samotným krijím dlouhodobá práce s ásanou, dechem, bandhami, mudrami a očistnými technikami.
Satjánanda popisuje přípravu v řádu let, nikoli několika víkendů.
Důvod není potřeba mystifikovat.
Pokud praxe vyžaduje stabilní sed, obrácené polohy, jemnou práci s dechem, zádrže, bandhy, schopnost okamžitě lokalizovat v těle konkrétní body a dlouhodobě držet pozornost, musí tyto schopnosti existovat ještě předtím, než se začnou skládat dohromady.
Stejný princip známe z hudby. Složitou skladbu se také neučíme tím, že přeskočíme stupnice, rytmus a techniku nástroje.
Příprava zde není zdržením na cestě.
Příprava je součást cesty.
Pokročilé tantrické krije nejsou univerzální relaxační technikou.
Některé pracují s obrácenými polohami, zádržemi dechu, bandhami a intenzivní koncentrací. To samo o sobě vytváří zdravotní omezení.
Zvýšenou opatrnost vyžadují zejména lidé s některými kardiovaskulárními obtížemi, nekontrolovaným vysokým krevním tlakem, některými neurologickými onemocněními a v těhotenství. Konkrétní vhodnost praxe musí vždy odpovídat zdravotnímu stavu a použité technice.
Stejně důležitá je psychická stabilita.
Satjánanda opakovaně varuje před pokročilou kundaliní praxí v období vážné psychické nebo emoční destabilizace. Pokud se člověk právě nachází v akutní krizi, není vyšší intenzita automaticky řešením.
Tady se dotýkáme obecnějšího principu jógy, který se snadno ztratí v honbě za „pokročilými technikami“.
Pokročilejší neznamená automaticky lepší. Znamená to náročnější na podmínky, které musí být splněny.
Tato stránka proto není návodem k samostatné praxi a nenahrazuje individuální posouzení zkušeným učitelem ani zdravotní péči tam, kde je potřeba.
Kniha dokáže popsat techniku do detailu.
Nedokáže ale vidět člověka, který ji provádí.
To je praktický důvod, proč se v tradičních systémech stále vrací role učitele.
Učitel může rozpoznat, že žák přeskočil přípravu, že techniku provádí příliš intenzivně, že určitá praxe pro něj není vhodná nebo že problém, který se snaží řešit další technikou, vyžaduje úplně jiný přístup.
V iniciačních tradicích k tomu přistupuje ještě další rovina.
Díkšá neznamená pouze předání návodu. V tradičním rámci vytváří vztah mezi učitelem, žákem a konkrétní linií praxe. Totéž platí pro mantru, která zde není chápána jen jako zvuk vybraný z knihy.
Je možné tento tradiční rámec přijmout nebo nepřijmout. Není ale poctivé odstranit jej ze systému a potom tvrdit, že učíme totéž.
To je pro mě důležitější než spor, zda lze nebo nelze nějakou techniku technicky zopakovat podle stránky v knize.
U podobných témat vzniká velké pokušení překládat tradiční anatomii přímo do současné fyziologie.
Prána se pak začne rovnat nervovému impulsu, sušumná míše nebo nějakému konkrétnímu spojení mezi hemisférami a čakry nervovým pletením.
Takový překlad je podle mě příliš jednoduchý.
Jógová tradice pracuje s vlastním modelem těla a vědomí. Současná fyziologie používá jiný model, jiné nástroje a jiné otázky. To, že obě mohou popisovat některé stránky stejné lidské zkušenosti, ještě neznamená, že jejich pojmy lze pokládat jeden na druhý jako průsvitné fólie.
U dechu, pozornosti, tělesného napětí nebo změn stavu vědomí má samozřejmě smysl sledovat také současný výzkum.
Není ale potřeba dokazovat existenci sušumny pomocí corpus callosum ani tradiční zkušenost prány pomocí jednoho fyziologického mechanismu.
Můžeme nechat oba jazyky vedle sebe a přesně říkat, co víme v rámci jednoho a co v rámci druhého.
V tantrických tradicích se opakovaně setkáme s prací s mantrou, njásou, jemnohmotnou anatomií, vnitřním rituálem a pohybem pozornosti.
Proto lze mezi některými principy krija jógy a Šrí Vidjá najít zajímavé paralely.
Byla by ale chyba z těchto paralel udělat tvrzení, že jde o stejný systém.
Šrí Vidjá má vlastní rituální, mantrickou a iniciační strukturu. Satjánandova krija jóga má vlastní metodiku a vlastní historii předávání.
Podobnost nástroje tedy ještě neznamená totožnost tradice.
Právě tohle rozlišení považuji při studiu jógy za důležité. Různé tradice mohou používat podobný obraz těla nebo podobný nástroj pozornosti a přitom sledovat jinou cestu, opírat se o jiné texty a vyžadovat jiné předání.
Smyslem srovnání není všechny tradice slít do jedné.
Smyslem je lépe vidět, v čem si jsou blízké a kde už každá pokračuje vlastní cestou.
Ke krija józe nepřistupuji jako k jedné univerzální metodě, kterou by bylo možné oddělit od tradice, naučit se jako soubor technik a potom ji libovolně kombinovat s čímkoli dalším.
Zajímá mě jako součást širší otázky, které se ve své vlastní praxi a studiu věnuji dlouhodobě: Jak jóga pracuje s tělem, dechem, pozorností a vědomím jako s jedním celkem?
Moje vlastní cesta je spojená se studiem tantrických tradic a se Šrí Vidjou, do které jsme byli s Kristýnou zasvěceni. Některé krijové techniky mám předané od Raji Choudhuryho. Systém Bihar School studuji z pramenů Svámího Satjánandy Sarasvatího. Právě proto nechci dělat z podobností mezi jednotlivými školami důkaz, že všechny učí totéž.
Nejsem zasvěceným učitelem linie Lahiri Mahášaji a Paramahansy Jógánandy a tuto stránku nepíšu z této pozice.
Stejně tak jejím cílem není předat návody ke dvaceti krijím Bihar School. Je to odborná orientace v pojmu a v tradicích, které se pod ním dnes potkávají.
V programech pracuji s jógou jako s postupnou cestou. Ásana, dech, mudra, bandha, mantra, koncentrace a meditace zde nejsou sbírkou efektních technik. Každá má své místo podle toho, co jí předchází a co má následovat.
Právě v tomto smyslu je pro mě krija zajímavá.
Ne jako zkratka.
Jako příklad toho, jak hluboce byla tradiční jóga schopná promýšlet pořadí praxe.
Pokud si z této stránky máte odnést jednu věc, není to seznam dvaceti krijí.
Je to skutečnost, že samotný název techniky nám o józe říká málo.
Potřebujeme znát její kontext, její místo v cestě a to, co jí má předcházet.
Krija jóga to ukazuje dobře.
Jóga není sbírkou izolovaných postupů. V tradičních systémech vytvářejí ásana, dech, práce se smysly, koncentrace, meditace, etika a způsob života souvislou architekturu.
Pokud vás zajímá tento větší celek, pokračujte na hlavní stránku věnovanou józe.
JÓGA: CO JE JÓGA JAKO CELÝ SYSTÉM POZNÁNÍ
Pokud vás naopak zaujala otázka, proč krija neusiluje o násilné zastavení mysli, můžete pokračovat příběhovou stránkou.
[PŘÍBĚHOVÁ STRÁNKA: KDYŽ PŘESTANEME BOJOVAT S MYSLÍ]
A pokud hledáte systematickou cestu praxe, ve které na sebe jednotlivé vrstvy jógy skutečně navazují:
Pokud si z této stránky máte odnést jednu věc, není to seznam dvaceti krijí.
Je to skutečnost, že samotný název techniky nám o józe říká málo.
Potřebujeme znát její kontext, její místo v cestě a to, co jí má předcházet.
Krija jóga to ukazuje dobře.
Jóga není sbírkou izolovaných postupů. V tradičních systémech vytvářejí ásana, dech, práce se smysly, koncentrace, meditace, etika a způsob života souvislou architekturu.
Pokud vás zajímá tento větší celek, pokračujte na hlavní stránku věnovanou józe.
JÓGA: CO JE JÓGA JAKO CELÝ SYSTÉM POZNÁNÍ
Pokud vás naopak zaujala otázka, proč krija neusiluje o násilné zastavení mysli, můžete pokračovat příběhovou stránkou.
[PŘÍBĚHOVÁ STRÁNKA: KDYŽ PŘESTANEME BOJOVAT S MYSLÍ]
A pokud hledáte systematickou cestu praxe, ve které na sebe jednotlivé vrstvy jógy skutečně navazují:
Ne. Slovo krija se používá v různých vrstvách jógové a tantrické tradice různým způsobem. Pataňdžaliho krija jóga, tantrické krije Bihar School a Krija jóga linie Lahiri Mahášaji nejsou jednoduše tři názvy stejné techniky.
Ne. Pataňdžali v Jógasútře označuje jako krija jógu tapas, svádhjáju a íšvarapranidhánu. Práce s čakrami, kundaliní nebo přesnými vnitřními drahami patří k jinému historickému prostředí.
Ne nutně. Kundaliní jóga je širší označení pro různé systémy pracující s kundaliní. Některé z nich používají krije, jiné mají jinou metodiku. Samotný název proto nestačí.
V Satjánandově systému se běžně uvádí dvacet hlavních krijí uspořádaných od pratjáháry přes dháranu k dhjáně.
Z knih lze studovat jejich strukturu, názvy a teoretický rámec. Tradiční výuka ale počítá s předchozí přípravou a vedením. Tato stránka proto záměrně neobsahuje praktický návod k jejich provedení.
V materiálech Bihar School je příprava popisována v řádu let. Zahrnuje ásanu, pránájámu, mudry, bandhy, očistné techniky a schopnost stabilně pracovat s pozorností.
Záleží na tom, co slovem krija myslíme. Pataňdžaliho tapas, svádhjája a íšvarapranidhána patří k základům praxe. Pokročilé tantrické krije s bandhami, zádržemi a jemnou prací s pozorností jsou něco jiného a vyžadují odpovídající přípravu.
Neexistuje jedno univerzální pravidlo platné pro všechny systémy nazývané krija jóga. Konkrétní požadavky vycházejí z dané linie, učitele a úrovně praxe.
U některých tantrických systémů je práce s kundaliní součástí jejich vlastního výkladu. U Pataňdžaliho krija jógy takový cíl nenajdeme. I tato otázka proto ukazuje, proč je nutné vždy určit konkrétní tradici.
Daniel Paulus je lektor a průvodce jungiánské psychologie, jógové filozofie a védské tradice.
Propojuje hlubinnou psychologii Carla Gustava Junga s autentickou tradicí Šri Vidja, do které je iniciován. Student Stanislava Grofa, Jordana Petersona, Davida Frawleyho a Roberta Svobody.
Vystudoval ekonomii a informatiku. Dvacet let pracoval ve vrcholových manažerských pozicích v mezinárodních korporacích a souběžně se třicet let věnoval osobní psychologické a duchovní práci.
Feuerstein, Georg. The Yoga-Sūtra of Patañjali: A New Translation and Commentary. Folkestone: Wm. Dawson, 1979. Přepracované digitální vydání, Eastend: Traditional Yoga Studies, 2011. ISBN 978-1-926666-03-7. Komentář k sútrám II.1 a II.2 a teze, že krija jóga byla původním označením Pataňdžaliho systému.
Taimni, I. K. The Science of Yoga: The Yoga-Sutras of Patanjali. Adyar: The Theosophical Publishing House, 1961. Rozbor oslabování kléš, tedy tanú karana.
Saraswati, Swami Satyananda. A Systematic Course in the Ancient Tantric Techniques of Yoga and Kriya. Munger: Bihar School of Yoga, 1981. ISBN 81-85787-08-5. Kniha III, lekce 25 až 35. Teorie, příprava a popis dvaceti krijí. Lekce 25 „Kriya Yoga: Preparation and Rules“ a lekce 26 „Awareness in Kriya Yoga“.
Saraswati, Swami Satyananda. Kundalini Tantra. Munger: Bihar School of Yoga, 1984. Kapitola 13 „The Path of Kriya Yoga“ a kapitola 8 „Risks and Precautions“ s varováními u psychických obtíží.
Saraswati, Swami Satyananda. Yoga Nidra. Munger: Bihar School of Yoga, 1976. ISBN 978-81-85787-12-1. Rotace vědomí a její vztah k mozkové kůře.
Muktibodhananda Saraswati, Swami. Hatha Yoga Pradipika: Light on Hatha Yoga. Munger: Bihar School of Yoga, 1985. ISBN 81-85787-38-7. Komentáře k šatkarmám v kapitole 1 a k dechu uddžájí a khéčarí mudře v kapitole 3.
Madhavananda, Swami, přel. Uddhava Gita. Kalkata: Advaita Ashrama, 1971. Jedenáctý zpěv, kapitoly 6 až 29. Rituální pojetí krija jógy.
Tagare, G. V., přel. The Bhāgavata Purāna. Dillí: Motilal Banarsidass, 1976 až 1978, pět svazků.
Yogananda, Paramahansa. Autobiography of a Yogi. Los Angeles: Self-Realization Fellowship, 1946. Kapitola 26 „The Science of Kriya Yoga“, kapitoly 33 a 34 k Babádžímu a Lahirimu Mahášajovi.
Yogananda, Paramahansa. God Talks with Arjuna: The Bhagavad Gita. Los Angeles: Self-Realization Fellowship, 1995, dva svazky.
Feuerstein, Georg. The Yoga Tradition: Its History, Literature, Philosophy and Practice. Prescott: Hohm Press, 1998. ISBN 978-1-890772-18-5. Kapitola 11 ke klasické józe, kapitola 14 k hathajóze a vzniku středověkých technik.
Feuerstein, Georg. The Psychology of Yoga: Integrating Eastern and Western Approaches for Understanding the Mind. Boston: Shambhala, 2014. ISBN 978-1-61180-042-5.
Feuerstein, Georg. Wholeness or Transcendence? Ancient Lessons for the Emerging Global Civilization. Burdett: Larson Publications, 1992. ISBN 0-943914-58-2.