Jóga · psychologie · sebepoznání
Tělo je první krok. Ne cíl.
Když se dnes řekne jóga pro muže, většina nabídek začne flexibilitou, zády, silou nebo kompenzací k posilovně. To všechno může být užitečné. Jenže jóga je mnohem širší praxe.
Pracuje s tělem, dechem, pozorností a myslí. Učí rozpoznat vlastní automatické reakce, pracovat s nimi a postupně poznávat, co z našeho života je skutečně naše a co jen role, zvyk nebo očekávání.
Pro muže mezi třiceti pěti a šedesáti lety to může být zvlášť důležité. Právě v tomto období často nestačí jen další výkon. Přicházejí otázky rodiny, vztahů, práce, odpovědnosti, času a smyslu.
Jóga na ně nedává jednu univerzální odpověď. Nabízí jednu z cest, jak je začít poctivě zkoumat.
Pro začátečníky · online · není potřeba být pružný
Jóga pro muže není samostatný tradiční styl jógy. Je to použití jógové praxe na otázky, se kterými se mnoho mužů setkává v dospělosti a ve středním věku.
Jógová praxe není totéž co fyzické cvičení. Ásana je jedna její část vedle práce s dechem, pozorností, meditace, sebestudia, etiky a disciplíny.
Muž nemusí být pružný ani mít předchozí zkušenost. Důležitější je pravidelnost a pochopení, proč danou techniku používá.
Krize kolem čtyřicítky nebo padesátky nemusí být jen problém, který je třeba odstranit. V hlubinné psychologii může být také výzvou přehodnotit role, směr a způsob, jakým člověk dosud žil.
Jóga, jungiánská psychologie a západní filosofie nejsou jeden systém. V některých otázkách se ale potkávají a nabízejí různé nástroje k sebepoznání, odpovědnosti a hledání smyslu.
Jak začít: stačí dvacet až třicet minut pravidelné praxe. Nejjednodušší první krok je krátký kurz zdarma.
Muž, který celý život sportuje, pracuje nebo podniká, často pod slovem jóga vidí něco, co pro něj není. Sál plný pružných lidí, pomalé protahování, hudbu, relaxaci a představu, že by měl dělat něco, v čem bude na začátku nejhorší.
Není divu, že si řekne, že to není pro něj.
Část problému je v tom, jak se jóga na Západě prezentuje. Ásana je nejviditelnější, protože se dobře fotografuje, dobře učí ve skupině a dá se z ní udělat lekce. Jenže z toho snadno vznikne dojem, že jóga je forma pohybu.
V Pataňdžaliho osmidílné mapě je ásana jen jedním z osmi článků. Vedle ní stojí práce s chováním a disciplínou, dechem, smysly, koncentrací, meditací a hlubšími stavy vědomí.
V jiných jógových tradicích je mapa jiná. Neexistuje jediná jóga a jeden jediný cíl pro všechny školy. Společné je ale něco jiného: jóga se tradičně nevyčerpává fyzickou praxí.
Cvičení obvykle měříme výsledkem. Zvednu větší váhu. Uběhnu lepší čas. Dostanu se hlouběji do pozice.
Praxe používá techniku ještě k něčemu jinému. Abych si všiml, co se ve mně děje.
Co udělám, když něco nejde?
Jak reaguji na nepohodlí?
Kdy začnu soutěžit?
Kdy zadržuji dech?
Kdy tlačím přes hranici jen proto, že nechci povolit?
Co udělá moje mysl, když má deset minut zůstat u jediné věci?
Tady se i tělesná praxe mění z výkonu v sebepoznání.
Pokud po lekci umím hlubší předklon, něco jsem natrénoval.
Pokud si díky praxi dřív všimnu okamžiku, kdy začínám jednat ze vzteku, strachu, potřeby kontroly nebo potřeby něco dokazovat, začíná být jóga užitečná i mimo podložku.
Tělo je první krok. Ne cíl.
Krátký kurz zdarma: Jóga není (pouze) ásána
Tělo není jen objekt, který potřebujeme opravit nebo zlepšit. Je první místo, kde se dá pozorovat napětí, únava, hranice, rychlost a automatická snaha něco zvládnout.
Ásana má smysl i tehdy, když z vás nikdy neudělá pružného člověka. Učí být přítomný v těle a přesněji poznat, co se v něm děje.
Dech probíhá sám a zároveň do něj můžeme vědomě vstoupit. Proto je velmi praktickým mostem mezi automatickými procesy a volním jednáním.
Moderní výzkum pomalého dýchání ukazuje jeho vliv na autonomní regulaci a HRV. To je moderní fyziologický popis jedné části dechové praxe. Není to vysvětlení celé pránájámy ani potvrzení tradiční jógové mapy.
Kdo neovládá svoji pozornost, ten ji v dnešním světě velmi snadno pronajme někomu jinému.
Jóga učí všimnout si, kam mysl utíká, a vracet ji tam, kde ji chci mít. V meditaci je to technika. V běžném životě je to schopnost zůstat v rozhovoru, v práci nebo s vlastním dítětem, aniž by mě každých třicet vteřin odnesl jiný podnět.
Cílem není nemít emoce a není cílem být pořád klidný.
Praxe může vytvořit malý prostor mezi tím, co se objeví, a tím, co udělám. Někdy jsou to dvě vteřiny. Ale právě v nich se může automatická reakce změnit v rozhodnutí.
Pataňdžali v krija józe pracuje mimo jiné se svádhjájí, studiem a sebestudiem.
Nestačí vědět, jaký bych měl být. Je třeba pozorovat, jak skutečně jednám: ve vztahu, v práci, s penězi, s mocí, s hněvem, s vlastním tělem a ve chvíli, kdy se bojím.
Pataňdžali klade na začátek své osmidílné mapy jamy a nijamy, tedy zásady jednání vůči druhým a vůči sobě. Jóga tak nezačíná ásanou, ale tím, jak zacházím s pravdou, se silou a se slovem, které jsem dal.
V praxi to znamená všímat si, kde se moje jednání rozchází s tím, co o sobě říkám.
Muži, se kterými pracuji, často nepřicházejí proto, že by jim život přestal fungovat.
Mají práci. Rodinu. Odpovědnost. Něco vybudovali. Umějí se postarat. Umějí vydržet. Umějí věci řešit.
A právě proto je může překvapit, když se objeví prázdnota, únava nebo otázka, na kterou další výkon nestačí.
K čemu to celé je?
Je tohle opravdu můj život?
Co bude dál?
Kdo jsem, když na chvíli odložím práci a svoje role?
Co vlastně znamená být dobrým partnerem, otcem nebo mužem?
James Hollis nazývá podobný přechod Middle Passage. Jung psal o tom, že program první poloviny života nelze prostě přenést do druhé. To, co bylo dřív nutné pro budování života, nemusí stačit pro jeho další část.
To není argument pro to, aby muž opustil rodinu, práci nebo odpovědnost a „šel hledat sám sebe“. Spíš naopak.
Otázka zní, jestli se do stejného života dokáže vrátit méně automaticky.
Video
Krátké video o tom, s čím muži nejčastěji přicházejí, když život navenek funguje, ale přestává dávat smysl.
Podle mě je jedním z problémů současného Západu to, že jsme zpochybnili velkou část tradiční mužské role, ale nedokázali jsme stejně přesvědčivě formulovat její zralou podobu.
Starý model muže měl samozřejmě svoje problémy. Autorita bez vztahu, síla bez citlivosti, výkon jako jediná hodnota, neschopnost mluvit o strachu nebo slabosti. Jenže když tento model odmítneme celý, nevznikne tím automaticky zdravější muž.
Často naopak vzniká muž, který si není jistý vlastní silou. Bojí se vytvořit hranici, říct ne, nést odpovědnost nebo chránit to, co mu bylo svěřeno. V populární kultuře je muž navíc často karikován jako slabý nebo neschopný. Nemyslím si, že odpovědí je návrat ke starému autoritářskému modelu. Myslím si, že potřebujeme znovu pojmenovat, k čemu je mužská síla dobrá.
V jungovském jazyce se dá jedna její část popsat pojmem Logos. Cíl. Směr. Struktura. Hierarchie. Schopnost analýzy a rozlišování. Umění vidět rozdíl mezi pravdou a lží, mezi tím, co je podstatné a co není. Schopnost vytvořit hranici, nést důsledky rozhodnutí a v případě potřeby chránit rodinu, komunitu a hodnoty, za kterými stojím.
Druhým pólem je Eros. Vztah, kontakt, péče, výživa a schopnost vytvářet bezpečné spojení. Tyto dvě kvality nejsou výhradním vlastnictvím jednoho pohlaví. Muž potřebuje Eros a žena Logos. Přesto podle mě dává smysl mluvit o tom, že otec a matka mohou do rodiny přinášet odlišný důraz a že jejich role nemusí být úplně zaměnitelné.
V rodině vidím jednu důležitou roli otce právě v tom, že dítě přivádí do života. Nechá ho něco zkusit. Nechá ho někdy narazit. Neřeší každý problém za něj. Ukáže hranici, nabídne směr a potom dovolí dítěti zjistit, že něco zvládne samo.
Sebevědomí totiž nevzniká jen z toho, že dítěti říkáme, jak je výjimečné. Vzniká také tím, že narazí na něco těžkého a zjistí, že to dokáže překonat.
Péče je nutná. Bez ní dítě nemá bezpečí, vztah a výživu. Přehnaná péče bez druhého pólu ale může dítě držet v bezpečí tak dlouho, až mu nedovolí vstoupit do vlastního života.
Mužská ochrana proto podle mě neznamená odstranit rodině všechny překážky. Někdy znamená stát dostatečně blízko, aby dítě nebylo samo, ale dostatečně daleko, aby ten krok muselo udělat samo.
Odpovědnost vytváří podmínky, ve kterých mohou druzí růst. Kontrola potřebuje, aby žili podle mé představy.
Jógové tradice znají silný proud odříkání a mnišství. Bylo by chybou to zamlčet. Stejně tak by ale bylo chybou tvrdit, že jóga vždy patřila jen asketům.
Bhagavadgíta staví Arjunu doprostřed světa, konfliktu a povinnosti. V tradičním indickém rámci existuje vedle odříkání také život hospodáře, grihasthy. Feuerstein připomíná, že jógová cesta zná jak model odříkajícího, tak člověka žijícího ve světě.
Tantrické proudy později ještě výrazněji pracovaly s tělem, smysly, energií a světským životem jako materiálem praxe.
Proto bych dnes neříkal, že tantra vznikla pro muže s rodinou. Přesnější je říct, že jógová a tantrická tradice obsahují cesty pro člověka, který neopouští svět, ale učí se v něm žít jinak.
A právě to je pro muže s prací, rodinou a odpovědností podstatné.
Praxe se neověří jen tím, co se stane během meditace. Ověří se o dvě hodiny později.
V tom, jak odpovím partnerce. Jak mluvím s dítětem, když jsem unavený. Co udělám se vztekem. Jestli umím říct ne. Jestli rozpoznám, kdy už nenesu odpovědnost, ale jen potřebu mít všechno pod kontrolou.
Nechci z těchto cest dělat jednu směs. Mají jiný původ, jiné metody a někdy i jiné cíle. Právě proto je užitečné položit je vedle sebe.
Mapa 1
Na co se ptá: Co vytváří neklid mysli? Co mě váže k automatickým vzorcům?
Nástroje: etika, disciplína, ásana, dech, práce se smysly, koncentrace, meditace, sebestudium
Mapa 2
Na co se ptá: Co o sobě nevidím? Co promítám do druhých?
Nástroje: persona, stín, komplexy, sny, projekce, aktivní imaginace, individuace
Mapa 3
Na co se ptá: Jaký smysl má konkrétní život? Za co nesu odpovědnost?
Nástroje: postoj, hodnoty, odpovědnost, práce se smyslem
Mapa 4
Na co se ptá: Jak má člověk žít? Co je dobrý život?
Nástroje: rozlišování, reflexe, etika, kultivace charakteru
Někdy tyto mapy popisují podobný problém z jiného místa. Někdy si odporují. A právě to je užitečné.
Persona je jedna z nejpraktičtějších Jungových myšlenek.
Potřebujeme role. Jsem otec. Partner. Syn. Učitel. Šéf. Podnikatel. Bez rolí by společnost nefungovala.
Problém není role. Problém je, když si ji spletu se sebou.
Dávám lidem jednoduchý úkol. Vypsat si role, které v životě zastávají.
Jednomu muži jsem ho dal také. Vzal si několik dní pro sebe a odjel do lesa. Po dvou dnech mu došlo, že pod rolemi, které umí pojmenovat, jsou ještě další role, které hraje sám před sebou.
Příběh o tom, že musí být hodný. Že musí být silný. Že musí být disciplinovaný. Že nesmí zklamat.
A tady se otázka „kdo jsem“ najednou změní.
Nejde už jen o to sundat pracovní sako. Jde o to všimnout si příběhu, který si o sobě vyprávím i tehdy, když se nikdo nedívá.
Stín není soupis špatných vlastností. Je to to, co se nevešlo do obrazu, který jsme o sobě potřebovali vytvořit.
U jednoho muže to bude hněv. U jiného slabost. U dalšího potřeba být viděn. U někoho síla, kterou si nedovolil používat.
Silný opakovaný odpor vůči určitému typu člověka může být vodítkem k projekci. Ne každá výtka je projekce a ne všechno, co mi vadí, je „můj stín“.
Podobně funguje zlatý stín. Někdy na druhé nepromítáme to, co na sobě nesnášíme, ale to, co si sami nedovolíme žít.
Co mě na někom fascinuje?
Jakou vlastnost mu závidím?
U čeho mi jako dítěti mizel čas?
Co bych dělal, kdybych nepotřeboval vypadat rozumně, úspěšně nebo přijatelně?
Tohle už není tradiční jóga. Je to jungiánská práce. Jógová praxe k ní ale může přidat každodenní místo, kde se podobné věci projeví v těle, dechu, pozornosti a jednání.
Tahle čtveřice není Jungova vlastní typologie. Vytvořili ji Robert Moore a Douglas Gillette v knize King, Warrior, Magician, Lover jako model zralého mužského.
Vnitřní autorita a schopnost dát životu řád.
Hranice, disciplína a schopnost jednat.
Poznání, odstup a proměna.
Vztah, smyslovost, vitalita a vztah ke kráse.
Každá síla může být přítomná zrale i nezrale. Model je užitečný tehdy, když z něj neuděláme test osobnosti ani univerzální psychologický fakt.
Jedním z obrazů, ke kterým se při práci s muži vracím, je král rybář.
Král má království. Má postavení. Navenek má všechno, co k jeho roli patří. Přesto je zraněný a spolu s ním vysychá země.
Ten obraz používám pro chvíli, kdy člověk může mít ve vnějším světě skoro všechno a přitom mu vyschne vnitřní svět.
Pole přestanou plodit. Studny vyschnou. Život funguje, ale nežije.
Parsifal ránu neuzdraví lepší technikou. Neuzdraví ji tím, že by přidal výkon. Příběh se obrátí ve chvíli, kdy položí otázku.
Muž zvyklý věci řešit má sklon hledat další nástroj, další cíl, další metodu. Jenže některé životní přechody nezačínají odpovědí. Začínají otázkou, kterou už nejde obejít.
Disciplíně muži většinou rozumějí. Znají ji ze sportu, práce, podnikání nebo dlouhodobého projektu.
V józe ale disciplína není jen schopnost vydržet.
Pataňdžali pracuje s dvojicí abhjása a vairágja. Vytrvalá praxe a nepřilnutí.
Jedna bez druhé nestačí.
Umět pokračovat. A umět pustit. Umět zabrat. A poznat, kdy už jen bráním vlastní obraz. Umět si něco odříct. A vědět, čemu to slouží.
Disciplína bez směru se velmi snadno stane jen efektivnějším způsobem, jak běžet špatným směrem.
Nemusí začínat devadesáti minutami na podložce. Pro začátek může mít dvacet až třicet minut:
Krok 1
jednoduchého pohybu a ásan
Krok 2
vědomého pomalého dechu
Krok 3
koncentrace nebo meditace
Krok 4
svádhjáji, tedy čtení, zápisu nebo práce s otázkou
Důležitější než přesný čas je pravidelnost.
A nejdůležitější část může přijít až později během dne. Když poznám stejnou reakci, kterou jsem ráno pozoroval při praxi. Když zadržím dech před konfliktem a všimnu si toho. Když potřebuji vyhrát hádku a poprvé vidím, co to se vztahem dělá. Když jsem vyčerpaný a místo dalšího výkonu poznám, že potřebuji přestat.
Tady se praxe přestává odehrávat na podložce.
Vedená praxe krok za krokem, online a pro začátečníky
Pro mě byla jóga vždycky především cestou poznání. Ze všech klasických cest je mi nejbližší džňána jóga, jóga poznání a rozlišování. Studium, otázky, každodenní orientace ve světě a hlavně snaha očišťovat vlastní mysl natolik, abych viděl přesněji sebe sama.
Co je moje skutečné rozhodnutí a co jen zvyk. Co je moje role a co jsem já. Co dělám proto, že tomu věřím, a co jen proto, že to ode mě očekává okolí.
Západní psychologie je v tomhle skvělá. Umí velmi přesně popsat osobnost, nevědomé vzorce, stín, projekce nebo vztahové dynamiky. Podle mě jí ale chybí část nástrojů, které pracují za hranicí čistě racionálního a analytického uvažování.
A právě tady mi jóga dala něco jiného.
Dech. Meditaci. Koncentraci. Mantru. Práci s pozorností. Práci s energií. Techniky, jejichž smyslem není jen něco pochopit hlavou, ale něco přímo zakusit.
S Kristýnou jsme byli několika učiteli iniciováni do tradiční tantrické jógové linie. Díky tomu máme přístup k učení a technikám, které se běžně nedají předat jen knihou nebo přednáškou. Ne proto, že by měly působit tajemně, ale protože jejich podstatou je zkušenost. Je potřeba je praktikovat a prožít.
Jóga mi přinesla větší nadhled a klid. Ne klid ve smyslu, že mě nic nerozhodí, ale větší prostor mezi tím, co se děje, a tím, jak na to reaguji.
Pomáhá mi také lépe odhadovat, kam situace směřují. V rodině, ve vztazích, v práci nebo v emocích druhých lidí. Částečně je to zkušenost a částečně schopnost všimnout si jemnějších vzorců dřív, než se naplno projeví.
A dala mi zkušenost, že život není vyčerpaný jen tím, co lze změřit, pojmenovat a racionálně vysvětlit. Neberu to jako důkaz jedné metafyzické teorie. Je to pro mě zkušenost, že vědomí a lidský život mají vrstvy, které nejdou zredukovat jen na fyzický výkon a analytické myšlení.
Pomáhá mi to jako otci. Lépe rozlišovat, kdy mám děti chránit a kdy je mám nechat narazit. Kdy mám ukázat směr a kdy musím ustoupit, protože ten směr už musí najít samy.
Pomáhá mi to také rozlišovat vlastní role. Jsem manžel, otec, učitel, podnikatel. Ale žádná z těchto rolí není celá moje identita.
Za nimi zůstává otázka, která se v různých podobách vrací celým mým životem:
Co je skutečně moje cesta?
Jóga mi na ni nedala jednu definitivní odpověď. Dala mi ale nástroje, díky kterým ji můžu znovu a znovu hledat, korigovat a žít o něco méně podle toho, co ode mě očekává společnost nebo masa, a o něco více podle toho, co považuji za pravdivé, smysluplné a co mě skutečně vyživuje.
To je pro mě jedna z jejích největších hodnot.
„Absolvoval jsem kurzy Integrální cesta a Práce se stínem. Kombinace jungovské i jógové psychologie dává hluboký vhled do osobního rozvoje. Vedení Daniela je profesionální i lidsky velmi příjemné. Klíčovým stavebním kamenem je podle mě pravidelná meditační praxe, která výrazně urychlila pochopení celého tématu. Pokud to s osobním rozvojem myslíte vážně, neváhejte ani minutu.“
„Roky jsem se věnoval seberozvoji, ale opakovaně jsem narážel na limity, které se mi nedařilo překonat. Daniel a Kristýna mi pomohli tyto hranice pochopit a integrovat a zásadním způsobem přispěli k rozvoji mého života po fyzické, psychické i společenské stránce. Změny přicházely přirozeně a postupně a v některých chvílích jsem nad nimi nevěřícně kroutil hlavou.“
„Právě jsem dokončil kurz Práce se stínem. Učení Carla Junga je samo o sobě dost složité a číst jeho knihy bez vedení je docela boj, ale tady je to podané přehledně a srozumitelně. Největší plus je, že to není jen teorie. Člověk si během toho reálně sahá do sebe a začíná chápat svoje vzorce.“
„Pro mě osobně to byl zcela zásadní zážitek a transformační moment mého života. Ani jsem si nedovedl představit, že bych mohl potkat někoho, kdo mě provede s takovou lehkostí a důvěrou po tak těžkých, klikatých a zarostlých cestách. Necítil jsem žádný tlak na své tempo, sociální povinnosti ani na svůj aktuální stav.“
Chcete hlavně pravidelně praktikovat doma, bez vstupu do dlouhého programu? Pro to je tu Jóga online.
Neexistuje jeden tradiční systém nazvaný „jóga pro muže“. Základní nástroje jógy nejsou mužské ani ženské. Tato stránka se zaměřuje na otázky, se kterými se mnoho mužů setkává v dospělosti, například výkon, role, odpovědnost, vztah k emocím, rodina, smysl a vlastní směr.
Ne. Pružnost není vstupní podmínka ani hlavní cíl jógy. Pokud chcete začít hlavně tělem, zvolte jednoduchou začátečnickou praxi a postupujte bez soutěžení s ostatními i se sebou.
Ne. Ásana je jedna část jógy. V Pataňdžaliho osmidílném systému je třetím článkem vedle etiky, disciplíny, dechu, práce se smysly, koncentrace, meditace a samádhi. Jiné školy používají jiné mapy, ale ani v nich se jóga běžně nevyčerpává fyzickými pozicemi.
Ano. Nemusí nahrazovat silový ani vytrvalostní trénink. Její přínos navíc nemusí spočívat v dalším fyzickém výkonu, ale v práci s dechem, pozorností, regulací vlastního stavu a sebestudiem.
Není to rychlý lék a krize středního věku není jedna diagnóza s jedním řešením. Jóga ale nabízí pravidelnou praxi, ve které člověk zpomalí, začne pozorovat automatické reakce a vytvoří prostor pro otázky smyslu, rolí a dalšího směru. Pro psychologickou práci se stínem a nevědomými vzorci je vhodné přidat hlubinnou psychologii.
Nejsou to dvě verze stejného systému. Jung pracuje s personou, stínem, komplexy, sny a individuací. Jóga používá jiné mapy mysli a vědomí a přidává vlastní tělesné, dechové a meditační techniky. V některých otázkách se setkávají, ale rozdíly mezi nimi mají zůstat viditelné.
Ano. Praxe nemusí znamenat odchod do ústraní. Jógové tradice znají jak cesty odříkání, tak cesty člověka žijícího ve světě. Pro současného muže může být nejdůležitější právě schopnost přenést praxi do vztahů, práce a každodenní odpovědnosti.
Jóga vznikala uvnitř indických náboženských a filosofických tradic a od tohoto kontextu ji nejde historicky úplně oddělit. Praktikovat řadu jejích technik ale nevyžaduje přijetí konkrétního vyznání.
Na základní tělesnou praxi, dech nebo meditaci nepotřebujete celoživotní závislost na učiteli. Kvalitní vedení je ale užitečné tam, kde nevidíte vlastní chyby, pracujete s náročnější technikou nebo vstupujete do hlubších vrstev psychologické a tradiční praxe. Dobrý průvodce má člověka postupně vést k větší samostatnosti, ne k závislosti.
Téma
Jóga jako celý systém poznání, od etiky a dechu po meditaci.
Téma
Hlubinná psychologie, persona, stín, sny a individuace.
Téma
Jádro jógové praxe a trénink pozornosti.
Téma
Práce s tělem, energií a světským životem jako materiálem praxe.
Téma
Mýty jako mapy lidských přechodů, včetně krále rybáře.
Daniel Paulus se věnuje jungiánské psychologii, jógové filosofii, meditaci a védským tradicím. Dvacet let pracoval v manažerském a podnikatelském prostředí a souběžně se dlouhodobě věnuje studiu a praxi systémů práce s vědomím.
Ve své práci nedělá z hlubinné psychologie a východních tradic jednu nauku. Pokládá vedle sebe jejich mapy, ukazuje, kde se potkávají a kde se naopak liší, a používá jejich nástroje podle toho, k čemu jsou určené.
Jóga a tradice
Patañjali: Yoga Sūtras, zejména 1.2, 1.12, 2.1 a 2.29
Bhagavadgītā, zejména kapitoly 2, 3 a 6
Georg Feuerstein: The Yoga Tradition
Georg Feuerstein: The Deeper Dimension of Yoga
James Mallinson, Mark Singleton: Roots of Yoga
Mark Singleton: Yoga Body
Elizabeth De Michelis: A History of Modern Yoga
Hlubinná psychologie a střední věk
C. G. Jung: The Stages of Life, Collected Works, sv. 8
C. G. Jung: Two Essays on Analytical Psychology
James Hollis: The Middle Passage
James Hollis: Finding Meaning in the Second Half of Life
Mužská psychologie a mytologie
Robert Moore, Douglas Gillette: King, Warrior, Magician, Lover
Robert A. Johnson: He
Robert Bly: Iron John
Poznámka: Model Král, Válečník, Kouzelník a Milenec je model Moorea a Gillettea navazující na jungiánskou tradici. Není to Jungova vlastní typologie.